Lepší dovolenou asi nenajdete. Francouzská Polynésie je jako ze snu

Francouzská Polynésie představuje pro většinu cestovatelů a vyznavačů exotických dovolených jakýsi vrchol na pomyslném žebříčku těch „nej“ míst. Už jen vyslovení názvů ostrovů Tahiti nebo Bora Bora dokáže zvýšit srdeční tep nejednoho světoběžníka.

Jako sen

Když navíc budete mít k dispozici komfortní katamarán, který vás dopraví na ta nejhezčí místa uprostřed lagun, lze bez nadsázky hovořit o nejbáječnější dovolené, jakou si můžete představit. A co víc – moře v lagunách je klidné jako na rybníce, takže se nemusíte obávat houpání lodi a klidně s sebou můžete vzít i děti.

K takovému výletu samozřejmě patří spousta vodních aktivit: koupání, šnorchlování na korálových útesech, plavání s mantami, potápění nebo krmení žraloků... Jednotlivé ostrovy můžete také poznávat na kole, vydat se do hor, prozkoumat místní flóru, rozvlnit své tělo s polynéskými tanečnicemi či navštívit polynéské chrámy zvané „marae“.

Muž za kormidlem

Perla Pacifiku

Monumentální skalnatý masiv Mt. Otemanu, symbol ostrova Bora Bora, se vyjímá před přídí našeho katamaránu, který uhání vodami Pacifiku. Vplouváme do klidných vod laguny, která je široká, rozlehlá a lemovaná desítkami palmových ostrůvků zvaných motu.

Motu je obecný název pro nízký písečný ostrůvek, který se nachází na vnějším okraji lagun. Jsou to přesně takové ty vysněné robinsonské ostrovy, kde můžete meditovat pod palmami a poslouchat šplouchání příboje. Teprve tady si uvědomíte, proč se ostrovu přezdívá „perla Pacifiku“.

Druhý den ráno kotvíme v místě, kde každé ráno krmí žraloky a rejnoky. Je to vděčná turistická atrakce – metrové paryby kolem nás krouží v těsné blízkosti a můžeme si je dokonce pohladit. Ještě větším zážitkem je ale pro mě plavání s obřími mantami. Tyto mírumilovné paryby milují určitá místa na laguně, kde jim drobné rybky čistí jejich filtrační mechanismus. Sem se pohodlně dostaneme naším katamaránem a pak už stačí jen zakotvit a – hup do vody!

Z ptačího pohledu

Lagunu prozkoumáváme opravdu důkladně, třetí den obeplouváme ostrov na méně rušnou východní stranu, kde kotvíme v široké písečné zátoce. Tady nevíte, co dřív: jestli obdivovat stále se měnící pohledy na Mt. Otemanu, šnorchlovat na korálových útesech nebo se vydat na některý z malinkých motu.

Kromě přírodních krás ostrova nevynecháme zastávku v místní proslulé restauraci Bloody Mary’s, která je bezesporu nejznámější restaurací snad v celé Francouzské Polynésii. Sedíte sice na dřevěném špalku v písku pod střechou z palmového listí, obrovské porce čerstvých ryb ale nemají chybu!

Vybrat si můžete přímo z čerstvých filetů, které hýří barvami a lákají exotickými názvy. Je libo měsíčníka? Nebo si dáte raději papouščí rybu? Či spíše tradičního syrového tuňáka na zázvoru?

Bora Bora před padesáti lety

Návštěvníků na Bora Bora vidíme docela málo a přírodní scenérie jsou ohromující, nicméně původní atmosféru s usměvavými domorodci tu hledáme těžko. Kdo chce zažít tu pravou Polynésii, musí se vydat na sousední ostrovy, z nichž nejosamělejší je bezesporu atol Maupiti.

Přeplavba na Maupiti nám zabere pár hodin, moře je docela klidné a průjezd do laguny úzkým pasem zvládáme v pohodě. Laguna ostrova je nádherná, kotvíme na dvou metrech průzračné vody, všude okolo nás je nekonečné koupaliště! Ostrov má dokonalou provinční atmosféru, v celé laguně kotví kromě nás ještě dvě plachetnice a nad námi se tyčí strmý vrchol Teurafaatiu. Maupiti se přezdívá „malá Bora Bora“ a podle znalců tu najdete atmosféru, jako na Bora Bora před padesáti lety.

Kakao
 

Odpoledne objíždíme ostrov na kole – deset kilometrů okružní silničky nabízí pohodové svezení a spoustu možností pro fotografování. Zjišťujeme, že tu nejsou vůbec žádní turisté, jen děti se vracejí ze školy, stařečci vysedávají na zápraží a u kostela hraje několik místních petanque.

Následující den vyrážíme zdolat bezmála čtyři sta metrů vysoký vrchol Teurafaatiu. Cesta vede po žluté turistické značce, kupodivu přesně takové značce, jakou známe od nás. Asi po hodině a půl stoupání ve stínu dozrávajících mangovníků staneme na skalnatém vrcholu s úžasným kruhovým rozhledem. Kolem dokola pod námi se leskne hladina laguny, lemovaná jako perlovým náhrdelníkem malinkými ostrůvky. Odsud se nám opravdu nechce.

Ostrov perel a vanilky

Po nádherných dnech na Maupiti plujeme na ostrov Tahaa, kterému se přezdívá „ostrov perel a vanilky“. V zátoce Hurepiti na nás čeká Alain, postarší francouzský námořník, který zde zakotvil před 30 lety a už tu zůstal. Alain nás dokonale seznamuje s pěstováním vanilky, kterou je ostrov proslulý, a během půldenního výletu džípem nás zasvěcuje do tajů botaniky a dendrologie místní přírody.

Následující den kotvíme na okraji útesu, kde proudící voda vytváří mezi dvěma ostrůvky jakousi korálovou řeku. Pěšky dojdeme k útesu, skočíme do průzračné vody, která nás unáší labyrintem korálů asi tři sta metrů do laguny. Nemůžeme se toho nabažit, a tak běháme se šnorchly a ploutvemi v podpaží mezi palmami jako blázni.

A tak

Obeplouváme lagunu a cestou zastavujeme na perlové farmě, kde se u některých členů posádky povážlivě ztenčují zásoby hotovosti v peněženkách. Večer se vyvazujeme na bóji a jdeme na tradiční polynéskou večeři, tzv. „umu“. Maso a zelenina tu připravují v koších z palmových listů na rozpálených kamenech, vše přikryté banánovými a ibiškovými listy. Po vynikajícím jídle nastupují tanečníci a sličné tanečnice a v rytmu bubeníků předvádějí tradiční tance. Závěrečnou tečkou je pak impozantní ohňová show.

Za polynéskými chrámy a vzácnou Tiare apetahi

Soused a dvojče Tahaa je ostrov Raiatea, oba ostrovy totiž mají společnou lagunu. Raiatea je podle legend jakousi kolébkou polynéské civilizace – odtud prý Polynésané vyplouvali na svých kanoích osidlovat okolní souostroví. Navštěvujeme nejvýznačnější marae Polynésie „Taputapuatea“, odkud vyplulo sedm kánoí, jejichž posádky osídlily Nový Zéland. V polynéské kultuře mělo marae široký duchovní a společenský význam – byl to jakýsi chrám, místo významných setkávání a v neposlední řadě místo obřadní.

Hlavním magnetem ostrova je pro mne jeho vnitrozemí – hodlám vystoupit na horu Mt. Temehani, na jejíž západních svazích roste Tiare apetahi. Asi metr vysoká bíle kvetoucí rostlina roste jen zde, nikde jinde na světě. Cesta je občas zarostlá, polynéská džungle ale není nebezpečná, sotva kde jinde v tropickém pásmu si můžete dovolit chodit lesem naboso.

Modrá
 

Po asi třech hodinách se ocitám na náhorní planině, odkud se otevírá nádherný panoramatický výhled do okolí. Tady také nacházím jedinou rostlinu Tiare Apetahi. Schovaná v asi metr vysoké trávě ukazuje svůj nápadný bílý květ, který se skládá z pěti asi 5 cm dlouhých okvětních lístků tvořících půlkruh.

Další den vplouváme do zátoky Faaroa, kam ústí jediná splavná řeka Francouzské Polynésie, stejnojmenná Faaroa River. Pádlujeme na kajaku proti línému proudu, po chvilce se koryto zužuje a řeka tajuplně meandruje mnoha zákrutami. Občas podplouváme spleť větví a tu a tam zahlédneme přes koruny stromů okolní strmé srázy. Pokračujeme asi půl hodiny do vnitrozemí až k místu, kde se u neprůjezdné mělčiny musíme obrátit na zpáteční cestu.

Nikdy nekončící neděle na Huahine

Z Raiatey vyplouváme k našemu poslednímu cíli v očekávání dalších zážitků. Na rozdíl od pradávných Polynésanů nás nese moderní loď a cestu nemusíme hledat podle hvězd. Přes komfort našeho katamaránu a vymoženosti moderní navigační techniky přináší putování na jachtě po polynéských ostrovech vrcholnou porci romantiky a dobrodružství.

Plavba

Ostrov Huahine nás vítá krásnou pláží u městečka Fare a ospalou atmosférou jakoby nikdy nekončící neděle. Rozhodujeme se půjčit si kola a na nich prozkoumat část ostrova. Ve vesnici Maeva navštěvujeme tradiční polynéský dům a obdivujeme prastaré kamenné rybí pasti. Míjíme několik dalších marae a po polní cestě lemované palmami pokračujeme kolem laguny k zajímavému muzeu mušlí.

Lodí lze lagunou dojet až na samý jih, k zátoce Avea. Tady kotvíme u nádherné pláže a na motorovém člunu pokračujeme k jižnímu mysu na šnorchlovací lokalitu. Připadám si mezi panenskými ostrůvky jako na samém konci světa. I naše cesta je vlastně na konci, zbývá nám už jen po větru přeplachtit zpět na Raiateu do maríny.

Text i foto: Jan Hocek pro iDNES.cz

 

Galerie obrázků

  • polynesie-padler-85.jpg
  • polynesie-3351.jpg
  • polynesie-padler-89.jpg
  • polynesie-padler-86.jpg
  • polynesie-0023.jpg
  • polynesie-4771.jpg

Opravy lodí

Stáhněte si

Přihlášení

Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies.

Více informací